NA HRÁZI (Do Tchorouc, 8.díl)
Bylo mi tam dobře. Hleděla jsem na hladinu rybníka a uhadovala, od kterého místa už to ta voda pozná, že ji to neodvratně vcucne na druhou stranu hráze. Kde je ta hranice, kdy si klidná voda v pohodě lelkuje a najednou řekne „Jejda“ a už ji to táhne a nejde s tím nic dělat. Bavilo mne to dlouhé chvíle - hráz spolu s kvanty vody vcucávala i moji pozornost a opět s tím nešlo nic dělat. Zvlášť po deštích, když bylo více vody a podívaná byla zpestřená občasným nečekaným vírkem na předem neodhadnutelném místě. Dělala jsem samozřejmě i to, co dělají snad všechny děti na celým světě stejně - že jsem na jednu stranu mostku hodila klacík či větvičku a běžela je očekávat na druhou stranu. Na straně druhé, tam však hrála jiná hudba, tam bylo divadlo akčnější - hráz vodu divoce chrlila a voda se pak valila a přepadávala sama přes sebe a předbíhala se, dokud se z toho člověku nezatočila hlava.
A na té divočejší straně mostku také jeho tvůrce narafičil, k velké radosti dětské zvídavosti, ten lákavý oltářík: z kamene vystavěný hranol, jehož účelem bylo snad zpevnění hráze a který končil tak metr pod zděným zábradlím mostku vybetonovanou plochou asi metr na metr. Ideální pozorovatelna vystrčená do těch hřmících vod. Uvidět tam svoje pětileté dítě, omdlela bych hrůzou. Vždyť i dnes způsobuju svým dospělým dětem modřiny na pažích od pevného stisku, když udělají tu chybu, že mne vezmou s sebou na nějakou rozhlednu. Ale tenkrát, když jsem tam stávala ve středu té divoké filharmonie a motala se mi hlavenka s vlajícími vlásky, tenkrát mi bylo skvěle. Tehdejší způsob dětství sebou asi nesl zvýšené riziko nedožití se dospělosti, ale možná je to jen zdání z dnešního pohledu, vždyť dříve zas vesnicí projelo pár aut za den a v každé vsi býval jen jeden „divnej pán“, o kterým tak nějak všichni věděli a prostě se mu vyhnuli. A myslím, že ti divní pánové dřiv pěkně dodržovali soulad formy s obsahem jako třeba padouši v kreslených Rychlých šípech, prostě vypadali pěkně divně, aby nebyla mejlka, a nekomplikovali to tím, že by vypadali jako ctihodní bankovní úředníci či vtipní hodní strýčkové.
Když už mne hypnotizování klidné hladiny na jedné straně mostku a točení hlavenky na straně druhé omrzelo, vždycky se na hrázi našla jiná zábava. Opět neskutečně dlouho mne bavívalo dřepět na bobku a pozorovat nadšení mravenců, když jsem jim velkoryse věnovala ocucaný bonbón (Maliny za 2,- Kčs). Jak tu dobrou zprávu zvěstovali kámošům dál a dál, jak se seběhli a nadšeně tu obří sladkou kouli oblézali a přeměřovali a počítali, jak ji dostat domů (občas jsem jim to usnadnila tím, že jsem jim shůry seslala menší úlomek, který snadno unesli), jak mi byli vděčni a vzývali mne “Ó, děkujeme Ti, dobrý Bože” ... “Prosím. Rádo se stalo.”
Na hráz jsme často chodili i s mým milým v sedmnácti letech a k mé radosti se úžasnost toho místa léty ani dospíváním nikterak neumenšila. Jen se mi nějak nepodařilo mu sdělit, co to místo znamenalo pro pětiletou holčičku. Ale nijak jsem se tím netrápila a užívala si přítomného kouzla. Pokusila jsem se zopakovat to i o mnoho let později, když jsem se zamilovala ve svých čtyřiačtyřiceti. Hráz, mezitím už opravená po povodních v roce 2002 (protrhla se 13.8.2002 ráno; předtím moje milá voda zaplavila mé milé Tchorouce a jen chvíli po tom, táž voda, i moji milou rodnou Blatnou), mne za mou důvěru a věrnost odměnila tím, že mi na kratičký moment, krátký a silný jako déjà vu, dopřála pocit, že je mi právě těch sedmnáct. Byly to asi tři vteřiny při chůzi vyprahlou travou, kdy rostliny šustí a rozličný hmyz bzučí, kobylky vržou krovkami a odskakují na poslední chvíli z cesty a slunce vám pere na hlavu, tak v ten moment jsme se chytli za ruce a při chůzi se na sebe žulili a v tu chvíli jsem byla úplně mladá. Být tehdy babička ještě naživu, ty lívance pro mého milého bych z ní vymámila, ten by je uměl ocenit.
Věra Firichová
Sláva osmičkovému roku.
Jak už jsem zde kdysi psala, k módě čaker, k posedlosti nalézání sebe sama a vůbec k neuvěřitelné koncentraci pseudovědem a podvodníků v oblasti obchodu s duchovním růstem se stavím se značným despektem; dokonce od té doby, co je to tak moderní, již nečaruji. Ale když mi kamarád popřál pěkný osmičkový rok, vzala jsem alespoň numerologii na milost a vygooglila jsem si, copak že nás to čeká za rok.
Věra Firichová
Je to zvláštní pocit, souhlasit se Zemanem
Poprvé jsem měla dojem, že souvětí, které vypadlo z toho člověka, který sedí na hradě, bylo konstruktivní či alespoň mohlo trochu ovlivnit dění správným směrem.
Věra Firichová
Sněhurka a jiné horory
Nemám ráda horory. Nemám v sobě žádnou tu buňku, která by zprostředkovala spojení mezi děsuplným leknutím a radostí. Člověk (asi kameraman s kamerou, že) stojí ukryt ve skříni, klepe se hrůzou, snaží se nekašlat, případně ještě ucpává pusu roztomilé holčičce s blonďatými vlásky (s lokýnkami, samozřejmě), vně skříně pátrají zabijáci, dveře skříně mají škvíry (jinak by tomu chudákovi byla kamera k ničemu, že), kamera zabírá skrz otvory skříně zloducha, kterak tupě míjí skříň, jasně že bez povšimnutí. Nu ale po pár vteřinách se zloduch zákeřně po špičkách vrátí a bafne přímo do otvorů skříně. Fujtajbl. (Mami, doprovodila bys mě na záchod?)
Věra Firichová
Závidím vědcům (zejména americkým)
Závidím pracovníkům čistě vědeckého výzkumu. Samozřejmě v dobrém, ani mně nikdo nebránil, abych se v mládí pokusila státi se vědcem. A nemohu nevzpomenout na Vonnegutovu Kolíbku, dle níž vědcův zaměstnavatel neprohloupí, když nechá své pracovníky, ať si prostě hrají, s čím právě chtějí.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Havaroval vrtulník prezidenta Íránu Raísího, vracel se z Ázerbájdžánu
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího. Stroj...
Zubaři se brání konkurenci ze zemí mimo EU. Šmucler se bojí o pacienty
Sněm České stomatologické komory odmítl Sněmovnou přijatou novelu, která by měla usnadnit využití...
Přes AI zneužili její tvář k propagaci Ruska v Číně. Urážlivé, říká Ukrajinka
„Bylo to děsivé.“ Tak shrnula 21letá ukrajinská studentka Olha Lojeková moment, kdy svůj obličej...
Změnila se koncepce péče o válečné veterány. Chybí ženský prvek, stěžují si
Minulý rok představila ministryně obrany Jana Černochová se šéfem odboru pro válečné veterány a...
Zkraťte si čas v kuchyni: Vyhrajte kořenící pasty od Podravky
Zrychlete vaření s kořenícími pastami Podravka Natur. Usnadní a zjednoduší přípravu pokrmů, protože zeleninu nemusíte čistit ani krájet, ale...
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 408x
jsem normální a soudná ženská, možná se zbytečně zbytnělou kritičností k sobě i k ostatním; ovšem velmi miluju humor a lidi, kteří vládnou schopností ho s vážnou tváří praktikovat :)